Život stavby do roku 1993

19.06.2015 16:55

Za předposledního opata žďárského kláštera Logka  (1770 – 1782) docházelo k prodeji klášterního majetku kvůli nedostatku financí. Týkalo se to i prodeje hostinců, které byly na základě dosavadních emfyteutických smluv prodávány do osobního vlastnictví jejich držitelů. V roce 1771, 1. října, byl takto klášterní hostinec v Ostrově nad Oslavou prodán Matěji Chromému (P. Sošková 2009).

         1771 -  Matěj Chromý (koupě za 500 zlatých)

V kupní smlouvě byly M. Chromému stanoveny tyto podmínky: 1. M. Chromý i s rodinou povede bohabojný život, pilně bude slýchat slovo boží, nebude přechovávat luterány a jiné kacíře, zloděje, kradené věci….  2. Bude šenkovat pivo a kořalu jen z panského pivovaru a vinopalny, bude zásoben ovsem, senem, slámou,… 3. Bude dodržovat správnou míru…, 4. Pivo si bude vozit z pivovaru vlastním potahem…, 5.  Bude udržovat hospodu v dobrém stavu a nakonec za 6. Bude platit roční nájem 50 zlatých (P. Sošková 2009).

          1796 - Václav  Chromý (koupě za 1000 zlatých)

V roce 1819 vypukl v Ostrově požár a hostinec vyhořel. Shořela celá střešní konstrukce, posléze byla nahrazena novou polovalbovou mansardovou střechou pokrytou šindelem. Po požáru byly přízemní prostory rozděleny na dvě části - šenkovnu a kuchyni s přilehlou černou kuchyní. V prvním patře vznikl byt hostinského, který byl rozčleněn za pomoci příček.  Prostory šenkovny a dvou místností v severním křídle  budovy  byly  zaklenuty  falešnou  klenbou  pruského  typu  se zrcadlem, ostatní  prostory  byly  zaklenuty  valenými  segmentovými  klenbami. Sklepní prostor byl druhotně zaklenutý stlačenou barokní klenbou s pětibokou lunetou. Václav Chromý realizoval i další úpravy hostince – osadil vstupní  dveře  v SZ  stěně  S křídla, přistavěl schodiště do 1. patra s druhotným  použitím  kamenných  stupňů  z 18.  století, do  okenních  otvorů  vezdil zmenšená okna se segmentovým završením, vstup opatřil zádveřím s pultovou stříškou (Z. Chudárek 1987, P. Sošková 2009). 

1826  Josef  Ptáček (koupě za 7 600  zlatých)

1829  Josef  a Eleonora Čermáková (koupě za 6 400  zlatých)

1832  Jiří Holík (koupě za 6 400  zlatých)

           1840  Emanuel Holík (koupě za 5 148 zlatých)

           1844  Jan Bílek (koupě za 6 200 zlatých)

Jan Bílek nechal opatřit střechu prostřední budovy plechem a provedl stavební úpravy vstupních dveří a přístavbu schodiště do prvního patra. 

Jan Bílek mladší (dědictví)

Josef a Marie Bílkovi (dědictví)

Manželé Bílkovi chtěli, aby jim c. k. místodržitelství uznalo náležitost veškerých živnostenských oprávnění, která vyplývala z živnostenského řádu, a to a) přechovávání cizinců, b) podávání pokrmů, c) výčep piva a vína, jakož i vína ovocného, d) výčep a nálev pálených nápojů, e) podávání kávy, čaje, čokolády a jiných teplých nápojů a občerstvení, f) držení dovolených her. Na  základě již dříve uznaného práva hostinské živnosti a přechovávání cizinců M. Chromému uznal c. k. správní soudní dvůr oprávněnost žádosti Bílkových.

Aloisie, roz. Bílková, a František Zmeškalovi (dědictví)

Manželé Zmeškalovi v roce 1927 podali návrh a plán na přestavbu severní kolny. František Zmeškal nechal kolem roku 1938 přestavět komíny, průčelí rozdělil širokými vodorovnými pruhy, ve střední části budovy nechal vyměnit okna a nad vchodem postavil  balkón. Původní omítku nahradil „brizolitem“. Tímto krokem byly bohužel zničeny historické plastické nárožní rustiky fasády. Přes rozsáhlé poškození se zachovaly ryté podkresby šambrán oken na fasádě a historické fotografie, které byly pro svou unikátní dokumentární hodnotu využity jako vzor pro současnou rekonstrukci.

1955 československý stát – hostinec byl znárodněn a jeho užívání převedeno na nově založené JZD Ostrov

Prostory hostince byly užívány jako kanceláře a sklad inventáře JZD. V roce 1957 byla část hostince s okolními stodolami přestavěna na kravín a jímky pro hospodaření JZD. V roce 1962 byl hostinec pronajat Jednotě Lidové spotřební družstvo Žďár nad Sázavou se sídlem ve Velkém Meziříčí, ta obnovila jeho původní funkci a zřídila zde pohostinství. Po smrti Aloisie Zmeškalové v roce 1974 se případnými nabyvateli jejího dědictví stali Jaroslav a Helena Zmeškalovi, ti však roku 1978 stvrdili svým podpisem „bezplatné odevzdání“ nemovitosti do rukou československého státu.

            V záři roku 1983 schůze MNV Ostrov nad Oslavou dalo SD Jednotě za úkol do konce měsíce předložit projektovou studii na opravu budovy včetně finančního rozpočtu, aby mohlo být rozhodnuto, zda má vůbec cenu hostinec opravovat. Jednota tento termín ovšem nedodržela. Komise, která měla za úkol posoudit rozsah nutných demoličních prací, navrhla zboření kolny přiléhající kolmo k hlavní budově a hlavního chlévu. Vlastní demolici provedlo JZD Radostín nad Oslavou. V listopadu 1983 vydal ONV rozhodnutí o vyklizení budovy z důvodu jejího havarijního stavu (P. Sošková 2009). 

            1984 MNV Ostrov n. Osl. - hostinec byl převeden na MNV, který jej předal do užívání SD Jednota Velké Meziříčí 

Úvahy o potřebě rekonstrukce objektu a zajištění financování nadále pokračovaly. V prosinci 1987 měla být dokončena potřebná dokumentace a od roku 1988 pak zahájeny stavební úpravy. V roce 1989 byly bez jakéhokoli povolení z památkové péče sňaty střechy hospodářských budov s krovy a pro nedostatek financí pak zůstaly odkryty, čímž byly zásadně zničeny původní klenby. Z této doby pochází dvě významné dokumentace - stavebně  historický průzkum hostince (Z. Chudárek 1987) a projektová dokumentace (V.  Pína, B. Znazenáčková 1987). Hostinec se prvních oprav dočkal teprve v roce 1990.

            1991  a. s. Valmex Brno (koupě za 450 000 Kč) 

V roce 1991 zakoupila hostinec od obce Ostrov nad Oslavou a.s. Valmex, cestovní kancelář, která přislíbila objekt zrekonstruovat a pro tyto účely si vyjednala půjčku, která uvalila na objekt zástavní právo. Od roku 1992 započala jednání o navrácení a převzetí nemovitosti do rukou původních majitelů, rodiny Zmeškalových. Pozemkový úřad OÚ Žďár rozhodl nakonec ve věci navrácení nemovitosti 15. července 1993 ve prospěch bývalých majitelů s tím, že odevzdání majetku státu roku 1978 bylo učiněno v tísni.

            15. července 1993 rodina Zmeškalových – závěr restitučního řízení

O tom v jakém stavu se hostinec nacházel při návratu  do  rukou  původních  vlastníků,  svědčí zpráva,  kterou  Ing. Zmeškal  zaslal  Památkovému  ústavu:  „Objekt se skládá z vlastní budovy hostince a hospodářských budov, které po dobu čtyřiceti let nikdo neudržoval. Část hospodářských budov již vůbec neexistuje a u zbývajících byla stržena střecha, takže objekty stojí jen díky klenutým stropům. Chtěli bychom celou památku uvézt co nejvíce do původního stavu.“

            Okresní úřad ve Žďáru nad Sázavou vydal 2. srpna 1994 první rozhodnutí  k  opravě  hostince týkající se současných majitelů.  „Souhlasíme s opravami bývalé Panské hospody v Ostrově nad Oslavou podle projektu Jan Blažej Santini Aichl - Panská hospoda 1720 zpracovaného Atelierem D.R.N.H. v.s.o, Ing. Arch. Antonín Novák a  Petr  Valenta v červnu 1994.“ Rozhodnutí  předcházela  jednání  s Památkovým ústavem Brno, který doporučil projekt k realizaci. Projekt Ing. Arch. Antonína Nováka a Ing. Arch. Valenty  vycházel  ze  stavebně historického průzkumu architekta Z. Chudárka. Na tvorbě nového projektu spolupracovala také Ing. Arch. Pavla  Pospíšilová  a  celá  práce  byla  odborně  konzultována  s doc.  PhDr.  Janem Sedlákem, doc. Ing. Arch. M. Křížem a Ing. Arch. K. Kučou. Soudní spor o zástavní právo uvalené na stavbu a.s. Valmex byl vyřešen až na konci roku 1998.

Zpět